| |  | |
- Skály na vrcholu Zámčisko
Nachází se na vrcholu zalesněného kopce Klenov, nazývaného Zámčisko (678 m), jižně od přehrady Bystřičky. Nejbližší autobusovou zastávkou je zastávka u hotelu Klenov, vedle hráze přehrady. Od ní vede ke skálám modrá turistická značka, která nejprve míjí skály Havranka a ze které v sedle mezi kopci Klenov a Štípa odbočuje krátká účelová značka. Jeden z masivních skalních útvarů se nedávno částečně odlomil a zřítil, o čemž svědčí i dobře patrné stopy v terénu i v charakteru samotné skály. Bližší poznání skal vyžaduje pohyb v strmém svahu okolo skalních bloků. Skály již neleží na území chráněné krajinné oblasti a nejsou ani samy prohlášeny zatím jako chráněný přírodní výtvor. Lezení na nich není omezeno.
- Skály za lomem
Nachází se jižně od přehrady Bystřička za kamenolomem, na úpatí západního svahu kopce Klenov.
Kromě skalní jehly jsou jejich vrcholy dostupné. Nejbližší autobusovou zastávkou je zastávka u hotelu Klenov, vedle hráze přehrady Bystřička. Od hráze se musíme vrátit cca 1 km zpět pod hráz a odbočit doleva k lomu. Když jej mineme, pokračujeme za ním dál cca 1 km. Cesta začne strměji stoupat. Skály se nacházejí nalevo od ní a jsou dobře viditelné. Musíme k nim dojít poměrně strmým výstupem lesem. Skály již neleží na území chráněné krajinné oblasti a nejsou ani samy prohlášený zatím jako chráněný přírodní výtvor. Lezení na nich není omezeno. Nejsou tolik porostlé mechem jako Havranka a proto jsou k lezení i příhodnější.
- Skály Havranka
Skály Havranka se nachází jižně od přehrady Bystřička na hřebenu vrchu Klenov nedaleko modré turistické značky. Masivní skalní útvar charakteru mrazového srubu je okolo 100 m dlouhý a až 20 m vysoký, porostlý na mnoha místech mechem. Nedaleko od hlavního skalního bloku jsou další skály.
Nejbližší autobusovou zastávkou je zastávka u hotelu Klenov, vedle hráze přehrady Bystřička. Od ní vede ke skálám modrá turistická značka směrem na vrch Klenov. Skalní stěna je napravo ve svahu nad značkou po cca 1,5 km chůze. Samotných skal dosáhneme přímým strmým neznačeným výstupem lesem. Přibližně půl kilometrů dál po značce narazíme na další skály – obdobně napravo od značky. I k nim musíme vystoupit prudkým svahem. Přejití od jedněch k druhým je možné rovněž po hřebeni. Skály již neleží na území chráněné krajinné oblasti a nejsou ani samy prohlášeny jako chráněný přírodní výtvor. Lezení na nich není omezeno. Přestože jsou dostatečně vysoké, v současné době se na nich běžně neleze. Dle informací bylo lezení častější v 80. letech. Pro lezení se více využívá Svantovítská skála.
- Svantovínská skála
Na rozdíl od skal na vrcholu Zámčisko a skal Havranka, v jejichž sousedství leží, se nachází již na katastrálním území Malé Bystřice, severně od vrcholu kopce Štípa (707 m). Jde o samostatný cca až 10 m vysoký a 60 m dlouhý skalní blok, doplněný samostatnou bizarní přibližně 5 m vysokou skalní jehlou. Drobnější skalky ve velikosti 2 až 3 m jsou roztroušeny i v blízkém okolí – na hřebeni. Skalní hřeben má šířku cca 2 metry. Nejbližší autobusovou zastávkou je zastávka u hotelu Klenov, vedle hráze přehrady. Od ní vede ke skálám modrá turistická značka, která nejprve míjí skály Havranka, dále odbočku ke skálám na vrcholu Zámčisko a ze které vede k samotnému skalnímu bloku Svantovítské skále nově vyznačená účelová odbočka. Nástup na hřeben skalního bloku a pohyb po něm je z turistického hlediska poměrně náročný. Některá místa – především vrchol skalního hřebene a vrchol skalní jehly jsou turisticky nepřístupná. Kolem celého skalního bloku však vede prošlapaná pěšinka. Tato skalní lokalita je doposud turisticky poměrně málo známá. Z okolí Bystřičky ji přitom lze považovat (také z tohoto důvodů) za nezajímavější. Skály se nachází již mimo území chráněné krajinné oblasti a rovněž nejsou zatíme chráněny ani jako přírodní výtvor. Lezení na nich není omezeno a jsou v poslední době stále více lezecky využívány. Ze skal v okolí Bystřičky (mimo Medůvku v nedaleké Malé Lhotě) jsou lezecky pravděpodobně nejlepším terénem s 30 kratšími (cca 10 metrovými) cestami. Prvovýstupy byly provedeny až v 60. létech 20. století.
|
|