Architektura modlitebny, pozdějšího špitálu s kaplí sv. Wilgefortis, je v jádru renesanční. Její současná podoba je výsledkem přestavby z počátku 18. století. Stojí na zvýšené podezdívce, vytvářející před průčelím obytné části stavby malou terasu, přístupnou po kamenném schodišti. Na západní straně budova přiléhá k bočnímu křídlu Knurrova domu. Východní část stavby (původní presbyterium) má polygonální závěr, po obvodu jsou masivní, jednou odstupněné opěráky, termální okna pocházejí z počátku 18. století. Západní část (původně loď) má hladké jižní průčelí, přibližně v jeho středu je renesanční kamenný portál restaurovaný roku 2005 akademickým sochařem V. Míčou s půlkruhovou archivoltou, přímou nadpražní římsou a vegetabilním dekorem ve cviklech. Nad římsou je alianční znak Jan Skrbenského z Hříště a Alžběty Petřvaldské (sňatek roku 1608, Jan zemřel v roce 1620), oválná kartuš je doprovázena po stranách volutově stočenými těly delfínů. V levé (východní) části fasády "lodi" byl na počátku 18. století proražen nový jednoduchý vstup a okno do kaple sv. Wilgefortis, obojí s půlkruhovým záklenkem. Pravoúhlá okna lícující s fasádou na zbývající ploše průčelí jsou pravidelně uspořádána do pěti os a pocházejí z téže doby. V interiéru "presbyteria" se dochovala původní valená klenba s lunetami, mezi ním a "lodí" zůstal zachován široký lomený triumfální oblouk. Při úpravách na počátku 18. století byla původní loď rozdělena na dvě nestejné části - asi jen tři metry z plochy lodi zůstaly součástí nové kaple sv. Wilgefortis, zbytek prostoru, oddělený příčkou, byl upraven pro špitál - byl rozdělen barokním trámovým stropem na dvě podlaží a zděné příčky vymezily jednotlivé obytné místnosti.